Jsem hotová, mám pocit, že se rozpadám. Doufám, že mě ty zbylý tři dny nezabijou, protože už teď se sotva můžu ohnout, protože jsem si hnula se zádama.
Ráno jsem dorazila k rodince číslo 2. Slíbila jsem holkám, že jim vyrobím lapač snů, takže první hádka se strhla kvůli tomu, komu ho vyrobím první. Pak jsem navrhla, že si venku uděláme piknik a sníme si tam snídani. Takže pokračoval řev (a tím myslím pláč, křik, vřískání, který se mi podařilo umlčet až čokoládou pro obě dvě), protože Ria chtěla vzít s sebou jednu deku, ale Gábinka jí chtěla nechat vevnitř. Pak ještě Gábinka dodala, že nic snídat nebude a jestli jí připravíme toast, tak ho hodí z balkonu. Během deseti minut si to rozmyslela a chtěla udělat toasty dokonce dva. Naskládaly jsme všechno do košíku a kupodivu bez dohadování jsme se vydali ven.
A přesně tohle je důvod, proč mě bolí záda :D. Nevím jak
budu nosit svoje děti, až nějaký budu mít. Asi jsem už moc stará.
Nevím proč, ale všechny děti moje pokusy o hezký fotky bojkotujou :D.
Po snídani jsme se i s malou sousedkou Lili převlíkly do plavek a šly jsme se koupat - další hádka, protože se Gábinka nechtěla namazat. Naštěstí je voda dostatečně zabavila a navíc jsme si ze sklepa vytáhli - nevím jak se to jmenuje, my jsme místo toho používali duši od traktoru - a zbytek dopoledne probíhal v poklidný atmosféře. Asi jsme se moc nahlas smály, protože na nás rakouskej tatínek volal z balkonu, ať se trochu ztišíme, že děláme hroznej kravál (vsadím se, že chtěl spát :D). Holky, si ze mě udělaly vlek. Naskočily na duši a já jsem musela běžet po molu a táhnout je za sebou na laně.
Taky jsem si to vyzkoušela :D.
Po obědě (novinka v mém kuchařském umění - Kasnudeln, rakouská specialitka - spočívá to v tom, že z ledničky vyndám předpřipravený plněný taštičky a 8 minut je vařím) jsme zase šly ven, aby měl tatínek klid (ale pochválím ho, pověsil prádlo, který jsem dala vyprat). Bez řevu jsme vydrželi asi hodinu. Další boj se strhl o to, koho budu táhnout na laně jako dalšího. Gábinka brečela nepřetržitě asi 30 minut, potom utekla a schovala se za barák. Naštěstí jsem jí našla, ale moc platný mi to nebylo. Odpovídala "ne" na cokoliv, co jsem vypustila z pusy a rozhodla se dělat všechno, co jí zakážu. Lézt na strom, přelézt plot a trhat kuličky z neznámýho keře a jíst je. Tak jsem jí čapla a donesla k tatínkovi - aby si taky užil svojí dcerušky. Během dvaceti minut mi jí poslal zpátky, sice zrovna nebrečela, ale nebyla v o nic lepší náladě. Zachránila mě večeře, kterou jsem dokonce nemusela vařit já. Tatínek nás vzal do restaurace. Takže jsem se aspoň dobře najedla a jsem zvědavá na další den - má totiž pršet, tak je budu muset zabavit vevnitř.
V restauraci - účet stál 93 euro, a když doma nemají maminku, tak chodí na večeři skoro denně.
Žádné komentáře:
Okomentovat