Včera jsem strávila poslední den s rodinkou 1. A musím říct, že mě mile překvapil. Luis se totiž nechoval jako spratek, ale byl docela milej a povídal si se mnou.
Ráno to byl ještě starej známej Luis. Nešel na trénink, tak nám rakouskej tatínek řekl, že bysme třeba mohli jet do Krumpendorfu a zahrát si tam minigolf. Luis odmítnul cokoliv dělat a pustil si v telce pokémony. Pak byl ale trochu zdvořilejší a když chtěl uvařit oběd, tak dokonce řekl prosím. Větu "Těstoviny, prosím." beru jako velkej pokrok jenom od "Těstoviny!", třeba kdybych tu byla dýl, tak bysme to dopracovali i k: "Můžeš mi prosím uvařit těstoviny?" :D. A odpoledne přijela rakouská maminka z Vídně, ta mu nedovolí od rána do večera čumět do obrazovky, a tak byl Luis tak trochu donucenej si se mnou hrát. Sice předělal všechny pravidla her, tak aby byl jednoznačnej vítěz - dokonce i v pexesu, kdy všechny dvojice připadly jemu, i když jsem je našla já. Snahu naučit ho prohrávat jsem ale vzdala hned na začátku. Jakmile jsem totiž vyhrála já, tak se začal vztekat, že podvádím. A pak jsme ještě hráli hry na tabletu a během toho jsme si povídali. Luis dokonce uznal, že nejsem nejhorší au-pair, co kdy měl. Ta nejhorší prej byla z Ameriky a byla tady, když Luisovi byly čtyři. Neuměla kváknout německy, Luis zas anglicky a ona musela všechno dávat do překladače. A prej nechtěla jíst nic jinýho než burákový máslo. Tak prej od tý doby chce rodinka au-pair jenom z Čech nebo Slovenska, protože máme podobný smýšlení jako Rakušáci. Luis řekl, že by mě sice nezařadil do první pětky, ale z těch deseti nebo kolik au-pair by mě možná dal na 6. místo :D - takže pro mě jednoznačnej úspěch. Večer rakouská maminka odjela s Piou na grilovačku, a tak jsem Luisovi půjčila svůj notebook a koukali jsme spolu na videa. A pak přišlo překvapení - Luis šel do skříňky se sladkostmi, vytáhl čokoládu a řekl, že mi jí dá, že to mám od něj na rozloučenou. Fakt mě to mile potěšilo, i když jsem věděla, že rakouská maminka koupila ty čokolády pro Piu a Luise. Tak jsem mu řekla, že si jí nevezmu (protože on by mi určitě dal tu pro Piu a svojí by si snědl :D), ale jednu jsme rozbalili a já jsem snědla pár čtverečků. Ukázalo se, že nebyl dobrej nápad nechat ho sníst skoro celejch sto gramů oříškový milky, protože si potom odmítal dát večeři, ale to už byl doma tatínek, tak autoritativně zapůsobil :D.
Luis má oči i vzadu :D
Přemejšlela jsem, že napíšu, že mi Luis bude chybět, ale to bych fakt kecala. Dneska ráno totiž zase zabil moje pozitivní smýšlení o něm. Chtěl k snídani těstoviny (ne on nechce jíst nic jinýho) a pak si stěžoval, že jsou studený a proč jsem mu neohřála talíř, než jsem na něj ty těstoviny dala. Až na to, že ty těstoviny byly úplně vařící, když jsem je nesla na stůl a on si během snídaně četl, rejpal se v tom a pak mu to vychladlo.
A teď vyrážím na celodenní směnu k rodince číslo 2. Uvidím jestli mě taky překvapí a doufám, že když už, tak jenom pozitivně :).
Žádné komentáře:
Okomentovat