Rodinka číslo jedna si na dnešek naplánovala výlet - Bergsteigen. Steigen znamená stoupat. V domnění, že to celé bude spočívat v chození po horách jsem v rámci svého nového sportovního já (který tady začalo žrát nutellu rovnou ze skleničky, i když to dřív považovalo za barbarství - občas prostě potřebuju čokoládu na nervy :D) prohlásila, že s nimi ráda půjdu, protože lezení po horách je má oblíbená činnost. Rakouský tatínek na mě nedůvěřivě koukal a pak dodal, že to je Klettern (šplhání). Trošku mě to znejistilo, ale stále jsem tvrdila, že to není žádnej problém. Potom jsem si to pro jistotu našla ve slovníku a trochu mě to šokovalo - Bergsteigen je totiž horolezectví. Naštěstí jsem měla s rakouským tatínkem ještě jeden rozhovor, protože mi moje horolezecké zkušenosti moc nevěřil a protentokrát jsme radši mluvili anglicky - jo slovíčko climbing znám :D. Tak jsme oba usoudili, že bude lepší, když s nima na výlet nepojedu vzhledem k tomu, že jsem naprostej začátečník (když jsme lezli ve škole na horolezecký stěně tak jsem se nedostala výš než metr nad žíněnku :D). Tak jsem u rodinky číslo 1 dostala den volna (teda až po tom, co jsem vysála první a druhý patro a pověsila prádlo) a šla jsem pracovat k druhé rodince.
Hned na úvod jsem byla zavalena úkoly jako umýt ledničku (něco se tam vylilo, nemohla bys to prosím uklidit?), převlíct postel (no holky už v tý špíně nemůžou dál spát), uvařit oběd (nemohla bys zatím pohlídat ty brambory, já se jenom skočím s holkama vykoupat), pověsit prádlo (za chvilku dopere pračka)... Ale mě to nevadilo, zjistila jsem, že radši uklízím než si hraju s dětma :D. Po mém druhém obědě (to je tak když člověk pracuje u dvou rodin) přijela babička a odvezla si holky k sobě, protože rodiče pořádali velkou večeři pro 15 lidí, akorát na rozdíl od první rodiny si všechno objednali. Ptala jsem se kolik to stálo.
"Není to tak hrozný. Já vlastně ani nevím, kolik za to zaplatíme. Sto euro za přivezení a pak je nějakej paušál na každýho člověka."
No mám takovej pocit, že to bude stát víc, než mi dají za celej měsíc :D. Tak jsem ještě vyleštila zrcadlo a zapatlaný okna, protože Gábinka s oblibou dělá otisky na lesklejch plochách a ještě radši na ně prská a plive a v půl šestý mi volala rodinka číslo 1, jestli můžu přijít zpátky k nim, protože mě zase potřebujou.
Hned jak jsem přijela, tak jsem povlíkla 4 postele pro návštěvu, co tu bude spát. Rodiče i s návštěvou odešli do restaurace a nechali mi tu 4 děti na starost. Tak jsem jim uvařila špagety (už je umím aldente a Luis si nestěžuje, že jsou moc měkký :D) a teď koukáme na Vzhůru do oblak. Všechny děti leží na gauči skoro v objetí, nikdo se tu nehádá, no co víc si přát?
PS: Zakřikla jsem to. Luis mi zase řekl, že mě nesnáší, flákl mě a a taky kopl, protože jsem chtěla, aby šel spát, stejně jako ostatní a pětiletej Samuel brečí, protože chce, aby jeho sestra spala vedle něj, a to ona odmítá.
Žádné komentáře:
Okomentovat