Včera byly rodiče doma a já jsem tím pádem měla volný večer a vlastně i odpoledne. Chvíli jsem si hrála s Luisem, ale po tom, co jsem si vzala z pytlíku dva bonbony a on mě fláknul klackem, kterej držel v ruce jsem se naštvala a šla jsem si číst (jo a ty bonbony jsem si pak dala tajně, když zapomněl otevřenej pytlík na stole). Plánovala jsem si poklidný večer s Harry Potterem. Pak ale zavolal rakouskému tatínkovi jeho synovec Klemens (nemám páru, jestli se to píše takhle), že je ve Villachu, kde zrovna probíhají slavnosti a jestli se k němu nechci připojit. Sice jsem ho viděla jenom jednou, ale řekla jsem si, že neuškodí bejt trochu spontánní. Tatínek mě hodil na vlak, dal mi 20 € jako kapesný (fakt tu rodinu miluju :D) a během půl hodiny od telefonátu jsem byla tam.
Ve Villachu probíhá už sedmej den Villacher Kirchtag. Nevím jak to popsat - je to něco mezi městskejma slavnostma, matějskou a staročeskejma májema. Na nádraží mě vyzvedl Klemens a vyrazili jsme do centra dění. Je to stejnej vtipálek jako jeho strýček. Hned na úvod se mi pochlubil, co všechno umí říct česky - Ahoj, Jak se máš a Mám v Eiffelovku v kalhotech :D. O víkendu byl placenej vstup, ale Klemens někde našel placku, která byla místo vstupenky, tak jsem ušetřila 11 € (stačí, že jsem dala 12 € za cestu vlakem, a to to je dohromady tak 55 km).
moje vstupenka
Bylo tam narváno a skoro všichni na sobě měli tradiční kožený kalhoty nebo dirndl (šaty). Stánky, kolotoče, pódia, autodromy... Byla jsem i tak trochu donucena (a pozvána) na jednu atrakci, radši jsem si sundala brejle, když jsem viděla, jak všemožně se to otáčí. Klemens to neudělal (jo je taky bez brejlí úplně slepej) a musel si je celou dobu přidržovat na nose :D.
Během večera jsem se seznámila asi s 15 lidma a okamžitě do pěti minut (v tom lepším případě) jsem zase jejich jména zapomněla. Klemens se rozhodl dělat mi dohazovače (takže jsme si zahráli hru: Úúúž se znáš s Luckou?) akorát na to byl až moc opilej (a já moc málo, i když se to snažil napravit). A zjistila jsem, že mi docela chutná radler, ale myslím, že v Čechách by na mě někteří hospodský koukali dost nenávistně, kdybych si chtěla do piva nalít sprite :D.
Svoje předsevzetí nepřežírat jsem zabila půlnočním kuřetem (jíst kuřecí křidýlka a pozorovat ohňostroj - prostě nádhera).
A z Villachu jsme nakonec odjeli až v půl 3. Zavolali jsme si soukromé taxi - maminku Klemense (protože chytnout taxík bylo naprosto nemožný - pokaždý, když nějakej přijel a zastavil, tak se k němu nahrnulo dvacet lidí a překřikovali se, kdo taxikáři zaplatí nejvíc). Ještě jsme si dali jednu "půlnoční svačinku" ve tři ráno a já přespala u nich na gauči. Ráno jsem zase jela vlakem domů, sice trochu nevyspaná, ale odpočinula jsem si od dětí. Od pondělka už mi totiž začne "dvojitá směna" se dvěma rodinami, tak jsem odreagování potřebovala :).
kvalitní noční foto :D
Během večera jsem se seznámila asi s 15 lidma a okamžitě do pěti minut (v tom lepším případě) jsem zase jejich jména zapomněla. Klemens se rozhodl dělat mi dohazovače (takže jsme si zahráli hru: Úúúž se znáš s Luckou?) akorát na to byl až moc opilej (a já moc málo, i když se to snažil napravit). A zjistila jsem, že mi docela chutná radler, ale myslím, že v Čechách by na mě někteří hospodský koukali dost nenávistně, kdybych si chtěla do piva nalít sprite :D.
Svoje předsevzetí nepřežírat jsem zabila půlnočním kuřetem (jíst kuřecí křidýlka a pozorovat ohňostroj - prostě nádhera).
A z Villachu jsme nakonec odjeli až v půl 3. Zavolali jsme si soukromé taxi - maminku Klemense (protože chytnout taxík bylo naprosto nemožný - pokaždý, když nějakej přijel a zastavil, tak se k němu nahrnulo dvacet lidí a překřikovali se, kdo taxikáři zaplatí nejvíc). Ještě jsme si dali jednu "půlnoční svačinku" ve tři ráno a já přespala u nich na gauči. Ráno jsem zase jela vlakem domů, sice trochu nevyspaná, ale odpočinula jsem si od dětí. Od pondělka už mi totiž začne "dvojitá směna" se dvěma rodinami, tak jsem odreagování potřebovala :).
Žádné komentáře:
Okomentovat