Hlavně, že mají v ledničce 6 flašek, ale najít tam něco z čeho by se dalo vařit, je oříšek.
Vyndala jsem holkám kelímky, abych jim nalila vodu, ale Ria (ta starší) šla a vzala si porcelánovej hrneček. A Gábinka hned, že ho chce taky. Ten, kterej jsem jí podala se jí nelíbil, další taky ne. Prostě si ho chtěla vzít sama a začala se škrábat na linku. Řekla jsem, že tam rozhodně nepoleze, že jí klidně zvednu, ale stát na lince se nesmí. A pak začal řev... Desetkrát se pokusila tam vylézt a já jí desetkrát vzala a postavila na zem. Mezitím ze sebe vydávala zvuk o hlasitosti přinejmenším 150 decibelů (mimochodem výstřel děla z bezprostřední blízkosti má 140 dB, jak jsem teď zjistila :D). Její tatínek byl zrovna ve sprše, přihnal se do kuchyně jenom v ručníku, protože si myslel, že tam Gábinku přinejmenším někdo vraždí. Vysvětlila jsem mu to (naštěstí říkal, že jsem se zachovala dobře a že lézt na linku je nebezpečný) a on šoupnul Gábinku do ložnice, aby se tam vyřvala bez diváků.
Pak už jsem naštěstí jela domů. A další den jsme měli hádku i u první rodinky. Luis má pořád zakázanej tablet, mobil a počítač. Když rodiče zmizí, tak ho většinou nechám dívat se na videa, abych měla klid. Včera byla ale doma i Pia, a jak je známo, tak na sebe sourozenci hrozně rádi žalujou (jo znám to z vlastní zkušenosti :D).
Pia: "Víš, že nesmíš na počítač."
Luis: "No a co."
Zapojila jsem se do diskuze (nebo spíš už hádky), a Luisovi jsem řekla, že by od toho notebooku měl jít pryč. Pia se mu ještě chvilku škodolibě vysmívala tak se Luis rozhodl vyřešit to tou méně diplomatickou cestou a začal do ní kopat (mimochodem, nevyplácí se prát se s někým, kdo je o tři hlavy vyšší). Pokusila jsem se ho odtáhnout, a tak se snažil fláknout a kopnout i mě. Jsem vážně machr v uhýbání (jo základka a hraní vybíjený mě vycvičily - vždycky se mi dařilo držet se co nejdál od míče, protože jakejkoliv pokus o chycení většinou končil míčem v mým obličeji), takže Luis místo mě praštil do stolu a pak k tomu ještě začal brečet. S Piou jsme to vzdaly a Luis se šel znovu koukat na videa. Pia ho samozřejmě hned naprášila tatínkovi, když přišel, a Luis se mi musel jít omluvit a podat mi ruku (ááá ten vítězoslavný pocit - a máš to spratku).
Tohle je teda focený jindy, ale tak nějak to vypadalo :D
Asi tak po hodině jsem šla hlídat zase holky. Pršelo, zrovna přišla uklízečka (jo taky maj uklízečku, ale ta asi neuklízí prach pod postelí, když jsem to musela dělat já), a tatínek usoudil, že tam holky moc zlobí a poslal nás ven (chtěl se v klidu dívat na olympiádu). Považovala jsem to za naprosto "geniální" nápad. Když bylo hezky, tak nechal holky sedět u tabletu, ale prší a vyžene je ven. Navíc je u nich doma jen jeden deštník.
Deštník od Chanelu pro děti? Už se ničemu nedivím :D.
A v pozadí je portrét Rii v nadživotní velikosti.
Holky se okamžitě začaly hádat, která ponese deštník, Ria se urazila a vyběhla ven - jen tak bez mikiny. Gábinka zase chtěla jít ven jenom v žabkách a já nevěděla co dřív. Konečně jsme se vypravily a šly jsme na procházku. Ria skoro běžela, protože byla pořád uražená a Gábinku jsem musela táhnout za sebou. Pak se rozpršelo, tak jsme se vydaly zase zpátky (asi po 100 metrech). Donutila jsem Riu oblíct si mikinu (no teda spíš sako - vůbec se tady chodí doma víc "nóbl", ty děti snad ani nemaj tepláky a jsou celej den v džínách) a Gábinka trvala na tom, že s sebou vezmeme kočárek s panenkou. Úmorná hodinová vycházka začala.
Mé obvyklé fráze:
"Gabrielo počkej, pojď se mnou pod deštníkem, prší." (pláštěnka je asi něco druhořadýho, protože se u nich doma nevyskytuje, a mikina s kapucou taky)
"Rio, nešahej na toho slimáka."
"Gábi, proč jdeš tak pomalu."
"Gábi, neutíkej pryč, jezdí tady auta."
Vrátily jsme se zpátky, zmrzlý a mokrý (a to jsem s sebou vzala ještě svůj deštník, takže jsme měly dva - ani jedna pod ním nechtěla jít).
Kupodivu jsem nemusela vařit večeři a šly jsme se najíst k sousedům. Tatínek odjel pryč, protože měl vyzvednout maminku na letišti a já jsem měla uspat holky - další boj.
Rie spadla pasta z kartáčku Gábince do vlasů, musela jsem jí to vyčesávat. Vlasy měla skoro ve stádiu dredů, protože se odmítá česat a nosit culík, natož když se to slepilo pastou. Pak si hodinu (nepřeháním) upravovala postýlku, mezitím jsem přečetla dvě pohádky a dokonce jsem jim zpívala ukolébavky (pak jsem prostě zpívala, co mě napadlo, jenom aby usnula). Po hodině a půl Gábinky fňukání a přemlouvání, že nechce spát a že chce mluvit s maminkou v 10 hodin konečně usnula - a Ria taky, i když s výrazem, že by svojí mladší sestru nejradši uškrtila. Skoro jsem tam vytuhla i já.
Asi za půl hodiny přijeli rodiče, tak mi trochu zvedla náladu peněžní odměna. Dneska tam naštěstí budu jenom dvě hoďky.
Zase si odškrtávám dny, co mám za sebou - doufám že těch zbývajících 27 dní psychicky přežiju.
Žádné komentáře:
Okomentovat