Ráda houbařím a ještě radši houby jím. Skoro každý týden tady máme k večeři nebo k obědu lišky a dokonce jsme je i grilovali. Chutnají fakt luxusně, a když jsem rodince říkala, že v Čechách jsem nikdy při hledání hub lišku nenašla, tak mi slíbili, že mě vezmou do houbařskýho ráje. A protože minulej tejden kromě dvou dnů pršelo, tak jsme včera vyrazili do lesa.
Vyjeli jsme do hor. Nemůžu říct, že by rakouský tatínek řídil nebezpečně, každopádně klidná jízda serpentýnami vypadá trochu jinak. Pia se rozhodla s námi nejít, a tak vedle mě seděl jenom Luis. Během jízdy mírně zezelenal a já jsem taky přemejšlela jestli se můj oběd nechce podívat na svět ještě jednou.
"Není vám špatně tam vzadu?" zeptal se rakouský tatínek, když jsme dojeli na místo. No to se ptáš brzo, říkala jsem si, ale nakonec jsme to přežili. Od parkoviště jsme se podél sjezdovky vydali do lesa. Maminka nasadila vražedný tempo, Luis pobíhal za ní, ale já s tatínkem jsme se spíš koukali kolem sebe. Houby rostly i půl metru od cesty. Po chvilce jsme zjistili, že maminka s Luisem zmizeli, ale tatínek mě uklidnil:
"Klíče od auta mám já, když tak odjedeme bez nich :D." Během hodiny a půl jsme měli igelitky (jo tady se sbírá do igelitek) plný lišek a já jsem našla i dva modráky.
K večeři byly špagety s liškami ale já jsem si radši
udělala smaženici z modráků hezky počesku s vajíčkem.
Když jsme přijeli domů tak mi rakouský tatínek říká: "Tak hodně zábavy při čištění v příštích deseti hodinách." Akorát to bohužel nebyl vtip, jak jsem si myslela :D. No včera i dneska jsem s tím strávila dohromady 4 hodiny a pořád to není hotový.
A Luis? Jako vždycky... Nejdřív byl na zabití:
"Pojď se mnou k autu, mě to nebaví. Nesbírej už žádný houby a pojď!"
Ale jakmile jsme došli ke sjezdovce, tak tam se mnou chtěl blbnout a pak se i nechal vyfotit se svejma novejma kámoškama. Ale hru "Budeme házet kameny na krávy" jsem mu zakázala :D.
Žádné komentáře:
Okomentovat