Teď nebudu psát o dětech, protože je to pořád to samý. Většinou se hádají. Třeba dneska ztropila Pia scénu. při který asi pětkrát práskla dveřma, mrskla myší od počítače přes celou místnost a vřískala na rakouskýho tatínka a to jenom proto, že jí zakázal dívat se v obýváku na televizi. Občas mě ale i mile překvapí. Měli jsme návštěvu, takže u nás bylo asi 6 dětí, všechny si hrály venku, dělaly, že po sobě střílí deštníkama, schovávaly se v bunkru a nechtěly si hrát s mobilama. A u rodinky č. 2 jsme s holkama skládaly lodičky a pak je pouštěly na jezeře - taky bez mobilů :D.
A teď k tomu o čem chci dneska psát. Sousedi měli mít od začátku prázdnin au-pair, ale nakonec z toho sešlo, a tak jim teď hlídá děti jeden uprchlík ze Sýrie Omar (i když rakušáci to vyslovují Oma a to německy znamená babička :D). Nejradši bych si s ním prohodila místo, protože Paul s Maxem se s Luisem nedají srovnávat, jsou hodný, chytrý, přátelský a nemají potřebu nikomu říkat, že ho nesnášejí. Omar má tady i část rodiny a ta dnes pořádala něco jako grilovačku pro lidi z okolí. Byla to taková milá mezinárodní akce - lidi ze Sýrie, Afgánistánu a samozřejmě i Rakouska (a Česka - byla jsem jedinej zástupce naší země :D). Cílem bylo se spřátelit a hlavně se dobře najíst arabskejch specialit.
Takže ve zkratce - jsem přežraná... totálně... mám pocit, že mi jsou malý kalhoty :D. Nepamatuju si, jak se všechna ta jídla jmenovala, ale doufám, že k nim seženu recepty. A taky jsem ocenila, že se to jí rukama. Už mi lezlo krkem, jak musím u rakouský rodinky dodržovat etiketu, u jídla se nehrbit a nemít lokty na stole.
Bohužel jsem nic nevyfotila, protože mi to bylo trochu blbý, tak alespoň
fotka z internetu - takhle vypadá syrskej kebab - mletý maso na špejli :)
A ty lidi byli fakt hrozně milý. Sice když mluvili mezi sebou, tak to spíš připomínalo hádku podobně jako u Italů, ale Omar říkal, že kdyby se někdo doopravdy začal hádat, tak by kolem lítaly talíře nebo židle :D. Hostitelka - starší paní zahalená v šátku - pobíhala kolem, pořád se ptala, jestli někomu něco nechybí a u toho se věnovala dětem, který jí běhaly pod nohama. Většina chlapů zase stála u grilu a předháněli se v otáčení masa a taky v tom, kdo toho víc sní. Nakonec přišla vodnice (německy to zní dost vtipně [šiša]), tu jsem si nedala, ale pěkně to vonělo.
Asi budu muset trochu přehodnotit svoje názory na muslimy. Ne že bych byla někdy rasistická, ale tohle mi rozšířilo obzory :).
Žádné komentáře:
Okomentovat