Tanzkurs

Tenhle příspěvek píšu trochu se zpožděním, protože jsem čekala až k němu budu mít fotky. K mýmu kurzu němčiny patřily i volnočasový aktivity. Většinou jsem neměla čas na ně chodit, ale jednu jsem si nenechala ujít - taneční kurz. Hned jak to šlo, tak jsem se zapsala na seznam zájemců a celejch 5 dní bylo na tom papíře jenom moje jméno. Nakonec jsem tam ale sama nebyla. Mám takový podezření, že organizátoři chodili po celý univerzitě a pokoušeli se přemluvit i cizí lidi, aby se k nám připojili, protože nás tam bylo víc jak 30. Začali jsme rozcvičkou. Když jsme měli skákat na místě, tak jsem si uvědomila, že ta sukně asi nebyl skvělej nápad a doufala jsem, že mě zrovna nikdo nevyfotil, když se mi vyhrnula až bůhvíkam.  

Vybrala jsem nezávadnou fotku z rozcvičky - sukně je tam, kde má být :D.

Pak jsme začali se sambou. Nejdřív každej sám a pak nás naše učitelka tance začala rozdělovat do dvojic. "Hlavně někoho normálního, pokud možno mladýho a ne moc zpocenýho (byl tam fakt hic k padnutí :D)." - to bylo moje přání a bohužel nebylo vyslyšeno. Vyfasovala jsem asi padesátiletýho Chorvata, kterej byl rudej, zpocenej a pořád si utíral ruce do kalhot. Navíc neuměl tancovat, takže jsme tak jako šlapali zelí a zdvořile jsme konverzovali: 

On: "V Čechách jsem jednou byl navštívit Prahu."

Já: "Já jsem zase byla v Chorvatsku u moře."

Nakonec to nebylo tak hrozný, i když jsem mu musela pořád dávat ruku na správný místo na mých zádech (tím nechci říct, že by mi šahal na zadek, ale měl ruku na mojí lopatce - ale na tý špatný, takže se na mě lepil a tomu jsem se snažila zabránit). 

Pro ilustraci - nechci být nějaká hnusná, ale opravdu to nebyl tanečník mých snů :D.

Pak jsme dostali přestávku a následovala čača neboli německy chachacha :D. Měli jsme si najít jinýho tanečníka a tak jsem si prostě jednoho ulovila a zeptala jsem se, jestli smím prosit. Nechtěla jsem riskovat ještě někoho horšího než předtím. Byl to Egypťan a s němčinou teprve začínal, tak jsem si aspoň pokecala anglicky. Bylo vidět, že tancuje skoro poprvý, ale počítala jsem kroky nahlas a musím říct, že nám to docela šlo. 

Lepší výběr :D

Rychle to uteklo a po kurzu se šlo ještě do hospody. Šla jsem na chvilku taky, ale protože se začalo stmívat a moje baterka na kole kolem sebe vydává obdélník světla o velikosti dvacet centimetrů čtverečních, tak jsem radši jela, abych se pak někde v noci nezabila. Mimochodem jet v sukni a balerínkách na kole byl taky naprosto geniální nápad.
Každopádně jsem si to užila a zavzpomínala jsem na svoje taneční (už je to 6 let... hrozně to letí :D), jak jsme se v létě (jo u nás jsou taneční v létě) potili v přeplněným sále a báli jsme se dotknout toho druhýho.