Jsem tady už víc jak měsíc a za tu dobu, jsem si o sobě začala myslet, že jsem docela obstojná řidička. Po dnešní zkušební jízdě jsem to musela přehodnotit - jsem obstojná řidička auta s automatickou převodovkou. Nevím, kde přesně je teď mé oblíbené bílé volvo, vím jen, že není doma. Místo něho stojí před domem staré BMW - kabriolet. Takže sice můžu říct, že jsem řídila auto bez střechy, ale rozhodně se tou jízdou nemůžu chlubit. Původně jsem měla zítra odvézt Luise do Villachu na trénink skoků na lyžích, tak rakouská maminka chtěla, abych se nejdřív s tím autem projela, než mě do něj pustí i se svýma dětma. No dvakrát mi to chcíplo a vůbec jsem vypadala, že řídím snad poprvý (nebo jsem se u toho aspoň tak cítila). Ale tím líp pro mě, do Villachu po dálnici a bez navigace nemusím, prej by to bylo moc nenezpečný :D.
Odpoledne jsem šla hlídat děti k rodince číslo 2. Ještě, že jejich mamka mluví česky. Jakmile jsem kolem třetí hodiny přišla, tak na mě vychrlila seznam, co všechno musím udělat a měla jsem problém stíhat to i v češtině, natož kdyby na mě mluvila německy - vysát, poskládat prádlo, uklidit dětem pod postelí, ohřát večeři (taky nemají mikrovlnku!), uvařit omáčku k boloňskejm špagetám na zítra (ne že bych je někde kromě jídelny ve škole jedla, natož vařila), oprat salát, jít s holkama k vodě jestli budou chtít a Ria musí být před sedmou nachystaná jít na trénink vodních lyžích. Holky se mezitím snažily přesvědčit mamku, aby se mohly dívat na televizi. Ta jim to zakázala a odjela pryč. Samozřejmě se televize okamžitě, když rodičovský dozor zmizel, zapnula.
jedna kouká na tablet, druhá na telku...
A já jsem je nechala koukat, protože kdybych si s nima ještě měla hrát, tak bych nic ze seznamu úkolů nestihla. Během úklidu (vsadím se, že tam nikdo neuklízel od tý doby, co Míša odjela) jsem z pod postele jsem vytáhla asi 20 pastelek, hračky z kinder vajíčka, žabky a tunu prachu. Zajímalo by mě, jak dlouho to tam bylo :D. Naštěstí holky nechtěly k vodě (jupí, nemusím hlídat, jestli se neutopily) a k večeři si zase poručily palačinky.
marmeláda úplně všude jenom ne v puse :D
Mám radost, že někomu konečně chutná moje jídlo a chce si se mnou povídat. Od Luise se vždycky jenom dozvím, že jsou ty špagety moc měkký (no tak jsem prostě zvyklá nedělat to aldente, ale dokud to fakt není) a nebo že nesnáší olivovej olej, po tom co jsem mu na něm ohřála těstoviny. Ale s Luisem je to poslední dobou taky docela v pohodě. Mám pocit, že mě trochu lituje, že musím holky hlídat, protože je nesnáší. Když jsem mu říkala, že to zas není tak hrozný, tak se smál a odpověděl, že to bude tím, že už jsem si zvykla na něj a že mě na takový situace jeho chování připravilo :D.
Zítra zase hlídám u obou rodin, tak teď půjdu spát (jo užívám si plno spánku než začne zas škola :D). Tak dobrou :).
Žádné komentáře:
Okomentovat