Jak už jsem psala, kamarádi mojí rodinky mají taky au-pair z Čech. Teda spíš měli. Po třech týdnech to tady vzdala a odjela domů, což je vážně škoda, protože jsme se tady viděly jen třikrát a stihly jsme akorát jeden výlet na rozhlednu. A mě se hned ten den, kdy Míša odjela, zeptala rakouská maminka, jestli bych si nechtěla přivydělat a hlídat děti i u jejich kamarádů, když mě zrovna nebude potřebovat. No proč ne, řekla jsem si. A tak jsem byla včera večer poprvý u své nové rodinky číslo 2.
Trošku je popíšu, protože to nejsou obyčejní Rakušáci. Maminka pochází z Čech a když jí bylo 6, tak emigrovala s rodiči sem k Wörthersee. Tatínek je z Rakouska, ale celá rodina přes rok bydlí v Austrálii. Patří jim tam dům a u Wörthersee mají byt.
Mají dvě holčičky - Rie je osm a Gábince čtyři. Holky mluví anglicky, německy a trochu česky a já s nimi mám jejich češtinu zlepšovat. Vypadá to tak, že já mluvím česky a ony mi odpovídají v angličtině :D. Míša mi říkala, že holky pořád brečí a hádají se. Moje podezření, že to nebude úplná brnkačka, mi potvrdila i Pia. Bydlela u nich totiž tři měsíce v Austrálii a chodila tam do školy (už konečně vím, proč mluví taky dobře anglicky a v září přestupuje na mezinárodní školu, kde bude mít všechny předměty v angličtině stejně jako Luis). Říkala, že holky jsou rozmazlený, rodiče mají hodně peněz a prostě jim koupí, co si zamanou.
Kdo by nechtěl mít takovejhle výhled z balkonu? :) To jsem teda nefotila
já včera, protože přes ten slejvák, jakej byl, skoro nebylo vidět ven.
Mají dvě holčičky - Rie je osm a Gábince čtyři. Holky mluví anglicky, německy a trochu česky a já s nimi mám jejich češtinu zlepšovat. Vypadá to tak, že já mluvím česky a ony mi odpovídají v angličtině :D. Míša mi říkala, že holky pořád brečí a hádají se. Moje podezření, že to nebude úplná brnkačka, mi potvrdila i Pia. Bydlela u nich totiž tři měsíce v Austrálii a chodila tam do školy (už konečně vím, proč mluví taky dobře anglicky a v září přestupuje na mezinárodní školu, kde bude mít všechny předměty v angličtině stejně jako Luis). Říkala, že holky jsou rozmazlený, rodiče mají hodně peněz a prostě jim koupí, co si zamanou.
Ptala jsem se i Luise, co by mi doporučil, abych to s holkama přežila. Někam zmizel a za chvilku se vrátil se sluchátky, který používá, když hraje na bicí. Normálně jsem dostala záchvat smíchu. Prej by to on bez sluchátek nepřežil.
V 18:30 jsem měla nastoupit. Před čtvrtou si ale Luis usmyslel, že nutně potřebuje do kina. Má teď měsíc zakázanej tablet a mobil (ztratil svůj neopren a utratil 150 € za hru - to je můj týden a půl práce tady!) a trošku se nudí, když je venku hnusně. Tak nám maminka koupila dva lístky na Tajný život mazlíčků a jeli jsme do Villachu - jenom já s Luisem, aby "chudáček" neměl dlouhou chvíli. Věděli jsme, že přijdeme pozdě, ale Luis řekl, že mu to nevadí. Nakonec jsme prošvihli asi 20 minut filmu (no trošku jsem bloudila, ale tím jsem ztratila jen pět minut). Luis byl při zpáteční cestě otrávenej, ale já byla ráda, že je zticha, protože pršelo tak, že mi to skoro nebraly stěrače puštěný na plnej výkon. Domů jsme dorazili ve čtvrt na sedm, nestihla jsem se ani navečeřet a jela jsem k nové rodince (naštěstí jsem si mohla zase vzít auto, protože pršelo snad ještě víc a kilometr pěšky se mi opravdu nechtělo). Rodiče číslo 2, totiž šli na večeři a holky neměl kdo hlídat. Dorazila jsem do velkýho zmatku. Rodiče pobíhali sem tam, Ria (jo ta osmiletá) brečela, že nechce, aby šli pryč. Navíc ještě holky nic nevečeřely. Tak jsem se nabídla, že udělám palačinky a rodiče nás nechali o samotě.
Večer dopadl nad moje očekávání. Gábinka mi dokonce pomáhala při vaření, rozklepávala vajíčka, míchala těsto a prostřela stůl. Palačinky měly úspěch, i když jsem měla trochu problém se surovinami. Musela jsem pancakes, jak jim říkaly holky, smažit na másle (prej mají jenom olivovej olej) a místo mlíka, který neměli, jsem tam dala šlehačku a trochu vody.
Holky nebrečely, Gábinka si ode mě nechala i vyčistit zuby a v devět už ležely v posteli. Přečetla jsem jim pohádku a ony si se mnou ještě chtěly povídat (jo je to nezvyk oproti Luisovi, kterej na všechno většinou odpovídá No nebo Something).
Zase je budu hlídat v pondělí večer, tak doufám, že to proběhne stejně hladce jako včera. Třeba si mě jenom oťukávaly a ten pravej brajgl teprve přijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat