Teď nějak nemám o čem psát. Dopoledne a večer pomáhám u rodiny číslo 1, po obědě u rodiny číslo 2. Začínám mít pocit, že Luis není zas až tak strašnej. Doufám, že to teď nezakřiknu, ale poslední dny se chová skoro slušně, dokonce se mnou i blbnul a přetlačovali jsme se nohama na gauči. Teď je tu navíc na týden kamarádka Pii, takže děti mají o zábavu postaráno a většinou mě ani nepotřebují. U druhý rodinky se starám hlavně o mladší Gábinku. Neposlechne nikoho, s oblibou přijde za tatínkem a začne ho plácat po zadku nebo do něj kopat. Ten se tomu jenom směje, ona si myslí, že to je v pořádku, a pak to zkouší i na mě. Zatím pomáhá plesknout jí přes ruku a teď mám navíc od maminky povoleno ji zavřít do kumbálu k pračce, když bude zlobit :D (že by si uvědomili, že se někde v procesu výchovy stala chyba?). Jediná věc, která jí spolehlivě umlčí je tablet. Ale když jsem tam já, tak mám za úkol ji zabavit a třeba s ní jít ven, aby jenom nečuměla na seriály a pohádky. Už jsem vzdala napomínat jí, ať neleze na stůl, plot apod., protože rodiče jí to stejně dovolí a já ten řev: "Ale máma říkala, že můžu," poslouchat nechci.
A práce v domácnosti? Obě rodiny jsou naprosto rozdílný. Rakouská maminka č. 1 je hrozná puntičkářka, dnes tu byly uklízečky a ona po nich ještě vytřela schody, protože se jí zdály špinavý. Je pro mě proto těžký být iniciativní a koukat kolem sebe, co bych uklidila. Normálně jsem totiž hrozná bordelářka a moje máma říká, že kdyby uprostřed kuchyně leželo hovno, tak ho obejdu a nechám to tam (což samozřejmě není pravda :D). Rodiče jsou na děti docela přísný (i když to občas není vidět, podle toho, jak děti zlobí), ale je vidět, že se mají rádi, a vždycky když rodiče odchází pryč, tak dětem dají pusu na rozloučenou.
Děti první rodinky mají doma super hry - tohle je magnetickej fotbálek
Druhá rodinka je poněkud línější a nepořádek je většinou všude. Holky mají špinavý oblečení... Ne že by neprali, ale ty skvrny už jsou tak zažraný, že nejdou dolů. Podobně vypadají jejich povlečení a hračky. A na všechno mají lidi. Uklízečku, jídlo si často nechávají dovézt, prádlo na žehlení taky vozí pryč a na hlídání dětí mají mě. Tatínek je naprosto nepoužitelnej, většinou si pouští televizi, je na mobilu anebo venku s kolem - když si náhodou hraje s Gábinkou, tak se akorát navzájem plácají. Maminka zase pořád pracuje, sedí u počítače, píše maily a hluk kolem sebe totálně ignoruje. No vím, že takhle rozhodně jednou žít nechci.
Děti druhý rodinky tolik her nemají (možná je mají v Austrálii), takže nejoblíbenější zábava je tablet
Takže pro mě je tohle skvělá zkušenost a pokusím se ze svých dětí (pokud najdu někoho s kým bych je chtěla mít :D) nevychovat takový spratky.
Žádné komentáře:
Okomentovat