Cesta

Před cestou

Jako první mě napadla myšlenka: Jak se proboha můžu sbalit do jednoho kufru na dva a půl měsíce? Boty na sport, ploutve, baleríny, sandály, tenisky… tak jsem alespoň do bot narvala ponožky, aby nezabíraly tolik místa. Hlavně nezapomenout plavky a opalovací krém. Bez něj totiž moje válení u vody dopadá tak, že vypadám jako rakouská vlajka – červený obličej a ramena, bílé břicho a červená stehna. Až tak stylová jsem ale v Rakousku být nechtěla. Nakonec jsem to všechno nějak do kufru narvala včetně dárečku pro rodinu (víno z Moravy, studentská pečeť a lázeňské oplatky).

Jízdenka mě stála jenom 524 Kč – České dráhy sice nenabízí levné jízdenky po ČR ale po Evropě to docela jde :D. Poslední věc – pojištění a hurá do Rakouska.

Cesta

Vlakem jezdím pravidelně dvakrát týdně, a tak vím, že zkratka ČD Českých drah znamená Čekej Dlouho. Bohužel jsem nemohla jet jakýmkoliv vlakem, který bych stihla, ale moje zlevněná jízdenka mi přímo určovala, na který spoj musím nasednout. Ze všech sil jsem doufala, že vlaky nebudou mít zpoždění, protože jsem čtyřikrát přestupovala a mezi jednotlivými spoji jsem měla jen kolem 7 minut.

Přání se mi nesplnilo a se zpožděním 10 minut jsem měla na každý přestup minus 3 minuty. Průvodčí byli naštěstí moc ochotní (možná je bavil pohled na mě s baťohem, taškou a obrovským kufrem jak běžím na další nástupiště a zakopávám na každém schodu) a vlak na mě vždy počkal. Nakonec devítihodinová cesta dopadla v pořádku a ve Villachu už na mě čekala rodinka.