Ráno mě vzbudila SMS od rakouské maminky. Musím Luise vypravit na trénink, takže přijdu pozdě na kurz - tentokrát opravdu o půl hodiny. Super... Šla jsem vzbudit Luise.
"Musíš vstávat, dneska máš vodní lyže."
"Já ale nikam nejdu," začal se hádat.
"Proč?"
"Bolí mě noha," tvářil se ukřivděně. Jo to ti tak budu věřit, včera jsi s kamarády lítal po celým baráku a najednou je z tebe chudáček. Naštěstí se nás zrovna rozhodla rakouská maminka zkontrolovat. Po desetiminutovým telefonátu Luis nakonec slíbil, že na trénink půjde. A já jsem zas musela slíbit, že se nezúčastním odpoledního vyučování, přijedu kolem oběda domů a něco uvařím. Luis se dokonce bez keců oblíknul, vyčistil si zuby a dobrovolně chtěl snídani (a to se moc často nestává). Hodil toasty do topinkovače (kterej zapomněl zapnout), vytáhl mobil a začal hrát hry. Donesla jsem mu snídani až pod nos, i když na začátku tvrdil, že všechno zvládne sám.
Všechno už jsem měla sbaleno jak pro sebe, tak pro Luise a nervózně jsem pokukovala po hodinkách.
"Polož ten mobil a jez!" napomínala jsem ho neustále.
Pět minut před devátou už jsem to nemohla vydržet.
"Musíme už jít, jinak nestihneš trénink," o tom, že nestihnu začátek kurzu jsem radši mlčela.
"Já nemusím nic."
Ujely mi nervy a chvíli jsme na sebe řvali, skončilo to tím, že mě dokonce kopl - dvakrát. Skoro jsem zavolala jeho rodičům, ale nakonec se uraženě zvedl a zamířil ke dveřím. Ještě mi řekl, jak je rád, že nejedu na kole s ním, ale že může jet sám a já jsem zamířila do Klagenfurtu.
Už jsem se stala expertkou na pozdní příchody a na to, že se všichni diví, že mám obličej červenej jako rajče a nemůžu popadnout dech.
Jinak jsem s kurzem moc spokojená. Ve skupině je nás 7, z toho jeden další Čech, tak si občas překládáme, to co nevíme. Hodně jsme debatovali, když se to stočilo k politice a k tomu, odkud kdo pochází, zjistila jsem, že jsem úplně mimo (asi mě nikdo nenutil učit se zeměpis a ZSV pořádně, zdravím paní učitelky z gymplu :D).
Doufám, že jsem o moc nepřišla, když jsem odpoledne musela odjet. Teď se půjdu naučit asi 50 nových slovíček, ze kterých nás zítra naše paní učitelka Elisabeth může vyzkoušet, napíšu básničku, co jsem dostala za domácí úkol a připravím si pohádku, kterou zítra budeme každý vyprávět. A to hlavní - rodiče už jsou doma, zítra přijdu včas! (snad :D)
Univerzita v Klagenfurtu - připadám si tam skoro jako na VŠCHT,
zvuk vrtaček během hodin mi chyběl.
Žádné komentáře:
Okomentovat