Sice jsem na kočky alergická (ale to jsem i na všechna chlupatá zvířata a pyl, takže kdybych měla řešit, na co všechno jsem alergická, tak bych nemohla ani vyjít z domu), ale mám je nejradši ze všech zvířat. Doma máme dvě kočky Buchtu a Blbečka - dvě chlupaté koule, které už ani nejsou schopné si něco ulovit. Rakouská rodinka má taky dvě kočky, Kukiho a Jamese, kteří jsou pravým opakem těch mých tlustých lenochů. Už dvakrát jsem vyhazovala mrtvého ptáčka do popelnice. Jednou ho nechali na terase a podruhé se s úlovkem přišli pochlubit až do kuchyně.
Včera jsem ale kvůli jejich lovení málem dostala infarkt. Kolem 11 večer, když už všichni v baráku spali, jsem na chodbě uslyšela hrozný kravál. Otevřela jsem dveře od svého pokoje a přes nohu mi přeběhla myš a hned za ní pelášil James. Zaječela jsem; normálně se myší nebojím, ale tohle jsem fakt nečekala. Obě dvě zvířata se naštěstí vymotala z mého pokoje pryč. Vyhnala jsem je venkovními dveřmi a myš prchla pryč. Myslela jsem, že už budu mít klid, ale ze 5 minut přiběhla kočka s myší znova. Myši se tentokrát povedlo utéct za skříň na chodbě a kočka se spokojeně lehla na zem a chtěla ode mě hladit. Asi si budu muset koupit masku jako v Saturninovi, aby mi přes obličej v noci neběhaly myši :D
Kuki: "Vypadni s tím foťákem!"
James: "Cítím myšku."
Žádné komentáře:
Okomentovat