Pokud si někdy ve svých příspěvcích stěžuju, tak to vůbec neberte vážně, protože je to tady skvělý. Mám plno volnýho času a rakouští rodiče dokonce měli strach, jestli se tu nenudím, a tak mi domluvili dvoutýdenní kurz němčiny. Prý taky abych si tu našla víc kamarádů a abych se pořádně rozmluvila (ale ujišťovali mě, že moje němčina zase není až tak hrozná, jak pořád tvrdím já :D). Říkala jsem jim, že mi nevadí, že jsem tady tak trochu asociální (navíc už tu mám jednu kamarádku, taky z Čech - jupííí :D), ale s kurzem jsem nadšeně souhlasila.
A protože výuka začíná příští pondělí a dnes během dne jsem zase měla volno, rozhodla jsem se překonat svůj cyklistický rekord 38 km a objet jezero na kole. Těch 38 km jsem jela nedobrovolně na seznamováku a byl to jeden z mých nejhorších sportovních zážitků. Posledních pár kilometrů mě dokonce spolužáci tlačili do závěrečného kopce, protože jsem už vážně nemohla.
Svůj rekord jsem překonala o dva kilometry. A kupodivu mě těch 40 kiláků skoro vůbec nevyčerpalo. Jenom to asi nebude mojí lepší kondičkou, ale tím, že jsem skoro celou cestu jela po rovině. A hrozně mě bolí zadek - nějak mě nenapadlo, že bych si před létem u jezera měla pořídit ty cyklistický vycpaný kalhoty. Zvládla jsem to za tři a půl hodiny (jo tím bych se asi moc chlubit neměla, tady to lidi zvládaj za dvě hoďky) ale dělala jsem své obvyklé foto- a zmrzlinopauzy, takže jsem se svým výkonem spokojená.
Pasuju se na krále samospouště :D. Zarvala jsem mobil za pletivo plotu a
přivázala ho sluchátky. Ta fotka je sice trochu nakřivo, ale líp to fakt nešlo.
Nechci zase psát o kostelích, i když jsem jich po cestě viděla aspoň 5, ale
tenhle automat na svíčky mě docela pobavil - aneb jak vydělat i na hřbitově.
Žádné komentáře:
Okomentovat