SUP

V sobotu byl první prázdninový den v Rakousku, a tak jsme jeli do Beach clubu. Nevím, proč se to jmenuje Beach club, protože tam žádná pláž není, ale nestěžovala jsem si, protože na trávníku i na molu stálo plno lehátek a navíc tam byl zaparkovaný i náš člun. Luis jako obvykle odmítl vlézt do vody, nejdřív jsem s ním teda hrála fotbal, aby měli rodiče klid, a když už jsem nemohla (to dítě je snad neunavitelný, spalo míň hodin než já, ale energie má na rozdávání), tak radši hrál hry na mobilu. Po dvou hodinách u vody, kdy jedinej důvod, proč jsme byli mokří, byl pot, došla rakouské mamince trpělivost. Po menší hádce Luis souhlasil, že do vody půjde, ale jen pokud bude moct jezdit na SUPu (pokud nevíte co je SUP, stejně jako jsem to nevěděla já, tak je to zkratka pro stand up paddling - prostě takový to prkno, na kterým lidi stojí a pádlujou). Luis zaujal na prkně postoj ala profesionální surfař (prej na tom poprvý stál, když mu byly 4, tak se není čemu divit :)). Zahákli jsme lano za člun a Luise jsme táhli za námi. Kličkoval za člunem a pořád křičel Kurve, Kurve (jakože německy zatáčka a čte se to [kurfe] :D). Občas sice zavrávoral, ale jinak jsem ho musela obdivovat. 

Pak nevím, co mě to napadlo, ale zeptala jsem se, jestli to nemůžu zkusit taky. Vůbec to není tak stabilní jak to vypadá. Luis řekl, že mi bude dělat osobního trenéra. Našteloval mi nohy, tam kde je mám na fotce. Chytla jsem se lana a vyjeli jsme. Prý se moc předkláním, kdybych se zaklonila, tak bych byla stabilnější (haha, já na tomhle budu stabilní maximálně v leže). Kurfe (budu to radši psát, tak jak se to čte :D), zakřičel Luis. Já jsem taky řvala. Jednu zatáčku jsem přežila ve stoje (nechápu jak) a při druhý jsem se zřítila do vody. Prkno naštěstí nebylo daleko, znovu jsem se vyškrabala nahoru a můj osobní trenér se pro mě vrátil s člunem. Než jsem zahučela do vody tak mě rakouský tatínek stihnul vyfotit, takže mám fotku se suchýma vlasama (jupíí :D, mám se čím chlubit).

Zkusila jsem to ještě dvakrát. Přežila jsem asi 4 zatáčky, ale nakonec jsem stejně skončila hubou ve vodě. Akorát jsem u toho nestihla pustit lano. Že jsem si neutáhla plavky, jsem zjistila, až když mi spodní díl sjel do půlky stehen. Takže jsem se jednou rukou držela lana a druhou jsem svírala plavky (je to docela náročný). Měla jsem strach se pustit a plavat zpátky k prknu, protože jsme byli už docela daleko - dnes jsem sice zjistila, že uplavu 50 metrů (zkoumala jsem to podle mapy na Seznamu a na mě je to vééélkej pokrok :D), ale nechtěla jsem riskovat, že se někde v půlce začnu topit. 

Nevím, kde beru tyhle debilní spontánní nápady, ale jsem za ně ráda, protože kdybych je neměla, tak teď asi sedím za kasou v Kauflandu. Jsem zvědavá co podnikneme s člunem příště, snad se u toho neutopím :)