Fotbal

Nejsem sportovní fanoušek. Hokej nesleduju, pokud se mám dívat na to, jak někdo bruslí, tak si radši pustím krasobruslení. Když je mistrovství, spolubydlící na koleji sedí nalepené na notebooku, řvou góóól a ťukají si na čelo, když radši dělám něco do školy. 

V Rakousku všichni žijí fotbalem. To že se mnou Luis chce hrát fotbal mi nevadí. On vždycky vyhraje, zasmějeme se tomu jak jsem nemožná a všichni jsou spokojení :D. Když se mi náhodou začne dařit, tak do hry přidá další pravidla, která jsme do té doby ignorovali, tak aby nakonec zase vyhrál on. A i když je prý Rakousko ve fotbalu daleko horší než Česko anebo Slovensko (to vím od Luise :D) a ani nepostoupilo do osmifinálových kol Eura 2016, stejně všichni sedí u televize a sledují všechny zápasy, co se hrají. Pak většinou přichází záludná otázka: "Komu fandíš?" Zjistila jsem, že prostě nejde nefandit nikomu, a tak se vždycky otočím na Luise, který na mě gestikuluje stát, kterému zrovna fandí on.  

Luis je taky nejoddanějším divákem. Každý zápas musí dokoukat až do konce. V sobotu proti sobě hrálo Německo a Itálie. My jsme samozřejmě přáli vítězství Německu :D. Rodiče nebyli doma, protože tatínek slavil padesátiny. Nevím kolik lidí se oslavy zúčastnilo, ale určitě přes dvacet a já jsem měla na starost i několik cizích dětí, protože je nechtěli tahat s sebou na oslavu. Kluci samozřejmě seděli celý večer nalepení u televize. Postupně si všechny cizí děti odvedli rodiče a nakonec zůstal jen Luis. Odpočítávala jsem minuty do konce zápasu... 88, 89, 90. Jo konec! Jenomže jsem se radovala předčasně. Bylo to 1:1. Prý budou hrát ještě půl hodiny dokud někdo nedá gól. Bylo už skoro 11, Luis u televize usnul. Chtěla jsem ho donést do postele. Ukázalo se, že nemám takovou sílu, abych zvedla 30-kilového kluka a přitom ho neprobudila. 

"Was machst du?" osočil se na mě a zarputile chtěl zápas vidět celý, i když z něj už třetinu prospal. To mě donutilo sledovat zápas pořádně. Sice jsem nefandila ani jednomu týmu, ale fakt jsem si přála aby někdo skóroval. Když přišla 120. minuta a já jsem se snažila Luise přesvědčit aby si aspoň vyčistil zuby, dozvěděla jsem se, že se ještě budou střílet penalty. Nakonec zápas skončil po nekonečných 150 minutách a já jsem v půl 12 padla mrtvá do postele. 

Právě teď hraje zase Německo a jestli jsem to dobře pochopila tak o postup do finále. Na otázky komu fandím, odpovídám: "Deutschland natürlich". A tentokrát opravdu fandím a přeju si, aby to nebylo vyrovaný a skončilo to do 11. jinak je mi to fuk :D.

Luis ochotně pózuje na fotkách, focení se mu tak zalíbilo, že jsem pak musela natáčet, 

jak kope míč na kameru... míří přesně :D trefil mě pokaždý, když kopnul do míče.