Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem nějaká extra řidička. Táta má felicii, ale po první jízdě s ní, kdy mi auto chcíplo na křižovatce a odmítlo znovu nastartovat (jak mám sakra vědět, že když je zahřátej motor a chci znovu nastartovat, tak mám ve správný okamžik přidat plyn???), jsem řekla, že už si víckrát za volant felicie nesednu. Doma jezdím s mámy autem - 15 let starým nissanem micra. Víc věcí je na něm nefunkčních než funkčních. Třeba baterka, kterou musíme na noc vypínat (občas na mě lidi divně koukají, když přijedu na parkoviště, otevřu kapotu, otočím páčkou a zase kapotu zavřu), parkovací světla, reproduktor od rádia atd. Když s ním jedu tak to cuká, řve motor a pokud vedle mě sedí máma, tak se na mě dívá jako na vraha a demonstrativně šlape na imaginární brzdu na místě spolujezdce.
Nissan micra (není to ten co máme doma, náš je víc omlácenej)
Věděla jsem, že v Rakousku budu taky řídit auto, protože jednou z podmínek bylo, abych měla řidičák. Asi třetí den se mě rakouský tatínek zeptal, jestli jsem někdy řídila automat. Neřídila, ale jednou jsem v něm jela (sice v době, kdy jsem ještě neměla řidičák, ale zkušenost je to taky ne? :D). Chvilku jsem šlapala levou nohou do prázdna, než jsem si zvykla, že tam prostě žádná spojka není. Auto sebou necukalo, motor neřval, jelo se mi krásně (až na to, že jsem si nevšimla, že nejsme v obci a jela jsem celou dobu 50). Nakonec jsem i byla pochválena, že jsem dobrá řidička. Jenom si myslím, že až někde budu parkovat, tak někoho budu muset poprosit, aby mi říkal, kolik mám před sebou místa, protože to auto je skoro dvakrát větší než to, co máme doma :D. Takže k hlídačce dětí a uklízečce mám teď i novou funkci osobní řidička - budu vyzvedávat děti z tréninku, když rodiče nebudou mít čas (a nebo budou popíjet víno). Ještě jsem sama bez dohledu rakouských rodičů nejela, tak snad nikde nenabourám :)
"Můj" nový vůz :-) ještě mají jaguára (ani jsem tu značku nepoznala
a musela jsem se Luise zeptat co to je :D), ale ten se teď opravuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat