Už je to tady...

Na dnešek jsme plánovali výlet na Großglockner. Samozřejmě, že dokud jsem si to nevygooglila, tak jsem neměla páru, že je Großglokner nejvyšší hora Rakouska (jsem na tom se zeměpisem fakt bledě  :D). Těšila jsem se, že konečně vylezu na nejvyšší bod nějakýho státu, když jsem během lyžáku při výstupu na běžkách na Sněžku skončila se skupinkou odpadlíků v hospodě (ne že by mi to v tu chvíli vadilo). Ráno jsem vstala v šest, protože jsme chtěli brzo vyjíždět, přijdu do kuchyně a tam nikdo. Po půl hodině sešel dolů rakouský tatínek a oznámil mi, že podle předpovědi počasí bude na Großglockneru pěkně hnusně a že pojedem až příště. Mě to trochu zklamalo, ale dětem to bylo dost jedno, a navíc jim rodiče půjčili svoje mobily s internetem a ony se vydaly lovit pokémony do ulic. Šla jsem s nimi... spíš oni běželi a já jsem se je snažila dohnat. Možná kdybych si to do mobilu stáhla taky, tak by mě to bavilo víc. Překáželo tomu jen několik drobných chybiček - zaprvé můj mobil se seká jenom když zapnu messenger, natož něco graficky náročnějšího (nezvládal ani hrát Poa, a dokonce jsem ho musela odinstalovat) a zadruhé nemám internet v mobilu. 

Po cestě jsme potkávali děti s mobily, co za sebou táhly svoje znuděné rodiče. Jeden tatínek, kterej nás viděl přicházet, se už z dálky culil a ptal se, jestli taky hrajem pokémony. Ti starší za sebou tahali zoufale se tvářící psy. Chudák jorkšír vypadal, že už moc daleko nedojde, ale kluci měly elánu dost.

Po dvou hodinách jsme posbírali všechny pokemony v okolí. Luis nakonec ukecal kamaráda, aby s ním pokračoval v centru, a tak jsem je tam hodila autem. Nakonec to chytlo i tatínka, když viděl, co se to s jeho mobilem všechno děje. Nasedl s Piou do auta a jeli hledat pokemony spolu. 

Děti chytají pokemony a já zas momentky. Teď aspoň vypadám nenápadně, když je fotím :D.

Ještě jsme nechytili Pikachua, takže plán na příští týden je jasný - Catch them all.