Začalo to tím, že jsem vůbec jako au-pair pracovat nechtěla. Dvě
léta jsem strávila na hotelu na Šumavě jako animátorka (prostě jsem hlídala
děti většinou bohatých rodičů, kteří chtěli mít na dovolené klid). Tenhle rok jsem
si řekla, že už s dětmi pracovat nebudu a najdu si něco v oboru,
který studuju – biochemie, biotechnologie. S klidem jsem tedy
v březnu odmítla nabídku animátorky a těšila jsem se, že budu celé léto
zahrabaná v laborce (to není ironie, mě to fakt baví :D). Rozesílání
životopisů jsem pořád odkládala a odkládala. Nakonec se objevilo volné místo jen
v pivovaru – jo super to jsou biotechnologie. Jenomže ne v laborce,
jak jsem si přála, ale jako operátor výroby (nemám páru co to je, ale řekla
bych, že je to jen eufemismus pro slovo dělník). Třísměnný provoz mě nelákal.
Ještě míň mě lákalo stát za kasou v Kauflandu, kde jsem ale věděla, že by
mě s radostí vzali (a taky s radostí buzerovali za každou maličkost,
jak jsem se dozvěděla od svých dvou kamarádek, které tam pracovaly).
Nejlepší nápady mám vždycky, když se musím něco učit, a tak
jsem v rámci prokrastinace během zkouškového zabrousila na brigády
v cizích zemích. Ha Au-pair! Vyplnila jsem formulář jedné agentury, během
tří dnů jsem si zařídila výpis z trestního rejstříku, potvrzení od
doktora, sehnala reference o práci s dětmi a vybrala jsem pár fotek
z letních táborů, kde jsem nevypadala jako psychopat, který chce všechny
děti kolem sebe uškrtit.
Pak mi začalo vrtat hlavou, proč platit agentuře, která mi
vlastně ani nemusí na léto žádnou rodinu sehnat (jo shánět na konci května
rodinu, která chce au-pair jenom na léto je trochu pozdě). Objevila jsem
stránku aupairworld.com. Napsala jsem asi deseti rodinám a hned druhý den si se
mnou dvě rodiny domluvily rozhovor přes skype. Jedna byla ze Španělska a druhá
z Rakouska (to že neumím ani slovo Španělsky mě netrápilo). Ačkoliv je
moje angličtina asi tak třikrát lepší než němčina, tak jsem rozhovor
s rakouskou maminkou německy zvládla daleko lépe než se španělskou
anglicky. Za dva dny se mi rakouská rodina ozvala, že jsem se jim líbila a že
by byli rádi, kdybych u nich přes léto pracovala. Trochu jsem si při rozhovoru
upravila pravdu podle sebe – jsem velký sportovec a miluju plavání, i když jsem
během těláku zůstávala na výběr do týmu jako poslední a plavat jsem se naučila
až v 9. třídě a jsem ráda, když uplavu jeden bazén.
Dodělala jsem všechny zkoušky a mohly začít přípravy na
cestu k Wörthersee – pátému největšímu jezeru v Rakousku :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat